Po vynechání méně významných pěstitelů jakými je Burundi, Gabun a Guinea se dostáváme do pravlasti kávovníku, do Etiopie. Literatura uvádí, že slovo káva je odvozeno od etiopské provincie Kaffa, kde dodnes divoce rostou kávovníky a vyskytují se tam vynikající zrna s vínovým aroma.
Etiopie nabízí zrna s vínovým aroma a bohatou, harmonickou plnou chutí. Odborníci řadí její kávu mezi nejlepší na světě. Zrna z nejvýše položeného pěstitelského místa jsou podobná jemenským zrnům „Mokka“ a jsou označována jako Longberry a Shortberry. Více se cení Longberry pro své vínové výrazně kořenité, skvělé aroma. Někdy se těmto zrnům říká „Etiopská mokka“. Vyváží se do Japonska, Francie a Německa. Etiopská kávová zrna by se neměla příliš pražit, aby neztratila svůj osobitý charakter.
Zrna se zpracovávají suchou i mokrou metodou. Podle příslušné kvality se třídí na hard, soft a mild, přičemž označení mild znamená nejvyšší chuťovou kvalitu exportní kávy. Domácí spotřeba kávy je snad nejvyšší ze všech afrických států, káva se na venkově pije připravená s bylinkami. Poslední dobou se kávovníky začaly zanedbávat, protože jejich pěstování začíná ustupovat katovým keřům, jehož listy se žvýkají pro jejich povzbuzující účinky.
Významným producentem kávy je i Keňa, kam byly přivezené etiopské sazenice v 19. století a až ve 20. století odrůdy arabiky Bourbon. Kávovníkové plantáže leží ve vysokých nadmořských výškách kolem sopky Kilimandžáro.
Keňská káva je povazována za jednu z nejkvalitnějších káv a Keňa se tak řadí mezi významné pěstitele a to převážně arabiky, která má plnou a bohatou chuť, jemnou ovocnou příchuť a správnou kyselost.
Vláda bere pěstování kávy velmi vážně, je tu dokonce zakázáno jakýmkoli způsobem likvidovat kávovníkové plantáže. Žádná jiná země nepěstuje a neprodává kávu tak důsledně jako právě Keňa. Obchodními centry jsou města Nairobi a Mombasa, která je i vývozním přístavem.
Musíme uvést ještě jednu zajímavost, a sice že pěstováním a zpracováním keňské kávy se zabýval dokonce Hollywood a to ve velmi známém filmu „Vzpomínky na Afriku“ s Meryl Streep. V tomto filmu jsme mohli nejen obdivovat nádhernou scenérii keňské přírody, ale mohli jsme na vlastní oči vidět všechno, co souviselo s kávou, od vysazování kávovníků na plantážích, přes sběr kávy a její zpracování až po expedici kávových žoků.
Pobřeží slonoviny sice nepatří mezi špičkové výrobce kávy, ale zrovna v této oblasti se pěstuje kávovník liberica a robusta, který se přidává do levnějších směsí kávy a také k výrobě instantní kávy. V současné době směřuje 80 % této produkce také do Evropy, hlavně do zemí Evropské unie. Je tedy velmi pravděpodobné, že pokud budeme pít standardní kávu, že půjde právě o zrna z Pobřeží slonoviny.
Dalším významným producentem robusty jeUganda, kde se kávovník pěstuje již od roku 1860. Zrna robusty se zde sbírají po celý rok, ale problémem kávového průmyslu je nedostatečná infrastruktura a dopravní spojení s keňskými přístavy.
Poslední zemí při putování po kávových oblastech v Africe bude druhá pravlast kávy – Jemen. První sazenice tu byly vysazeny v okolí přístavu Mokka a podle toho dostala kávová zrna i své jméno. Je tu malé množství srážek a také málo obdělané půdy a tak se kávovníky pěstují na terasách, aby se vše maximálně využilo. Pěstují se převážně dvě odrůdy arabiky, Bourbon a Typica.
I nejjemnější odrůdy jakými jsou Mocca Extra se zpracovávají pouze suchou metodou, vysušené oplodí se odstraňuje klasickým způsobem a to mletím mezi mlýnskými kameny. Zrna se většinou používají do kvalitních směsí. Kávovníková zrna s nízkým obsahem kofeinu jsou na trhy připravovaná v prosinci. I v Jemenu začínají kávovníkové plantáže ustupovat keři kata. Někde se dokonce kávovníky vytrhávají a ničí, což představuje obrovské škody.